Jakub Švub: Tajemný zloděj

Už od malička mě fascinovaly mapy, zvláště ty historické. Plány bojových polí, první železniční sítě nebo bývalého Rakousko-Uherska. Už jich mám doma v pokoji nastřádáno slušný počet, ale vždycky jsem toužil po nějaké staré, opravdu historické a zrovna včera se Franta v dějepise chlubil, jak má doma po pradědečkovi starou mapu Třetí říše. Vyprávěl jak tam jsou označeny všechny Hitlerovy obranné linie a já z toho byl úplně unešen. Frantu jsem odjakživa nesnášel a stejně jsem toužil po originálu, takže loupež byla jediná možnost.

Jak se dostat do domu, aniž by si toho někdo všiml ? Tuhle otázku jsem nemohl z hlavy dostat několik nocí, až mě napadlo napsat do googlu "hacker" Pročetl jsem si pár článků a zaujala mě jedna věta. „Když chcete obejít nějaký bezpečností systém, nejslabší článek je vždycky člověk."

Znám spousty lidí co mají svůj záložní klíč schovaný někde na zahradě a nebo v okolí dveří. Vzal jsem tátovu bezpečnostní kameru a v pátek v noci jsem ji šel schovat Frantovi na zahradu. Netrvalo mi to ani pět minut a šel jsem spokojeně domů.

Za týden jsem si šel tu kameru vyzvednout a zase šlo všechno jako po másle. Doma mě čekalo 168 hodin záznamu na téměř nehybnou zahradu a vchod. Ještě že se dají videa ohromně zrychlit. Po pár hodinách zkoumání a zapisování jsem věděl o jejich rodině všechno co jsem potřeboval. V kolik kdy kdo odchází do práce, v kolik se vrací, kdy chodí na tréninky. Ale zaujala mě jedna věc. Jeho mladší, asi tak sedmiletý bratr, vždycky na chvilku zmizí ze záběru, někam dozadu na zahradu, a potom se zase vrátí. Musí vyzvedávat někde klíč, kam jinam by pokaždé šel. Tak jsem šel znovu umístit kameru a tentokrát jsem ji natočil jiným směrem, abych věděl kam kráčí.

Měl jsem pravdu. Chodil do altánku a dokonce jsem viděl, že nadzvedává pokaždé stejný květináč a něco zpod něj bere. Cesta byla volná, neměl jsem jedinou překážku. Věděl jsem, že od 8:00 do 12:15 u nich nikdo není, věděl jsem, kde je klíč, akorát jsem netušil, kde by ta mapa mohla být.

V pondělí jsem šel na to. V 8:00 nikde nikdo a já si spokojeně došel pro klíč a strčil ho do zámku. Byl to nepopsatelný pocit. Tolik adrenalinu se najednou do mě nahrnulo. Opravdu se někomu vloupám do domu ? Asi minutu jsem tam stál s klíčem v ruce a přemýšlel jestli se stát nebo nestát kriminálníkem. Nakonec jsem si vzpomněl, že se vlastně pořád řídím motem „Nikdy se nevzdávej", a tak jsem otočil klíčem. Vešel jsem dovnitř a začal jsem hledat. Tři hodiny jsem prohlížel věci a mapu jsem nemohl najít. Našel jsem dokonce skrýš kde měli schováno 35 000 v hotovosti, ale já chtěl tu mapu. Snažil jsem se všechno vrátit na stejné místo, aby si nikdo nevšiml, že tam někdo byl. Začínal jsem být zoufalý, když mi to konečně došlo. Ta mapa je po pradědečkovi, nemá cenu prohledávat celý dům, musím někam do sklepa nebo na půdu. Vylezl jsem na půdu a stačilo mi pět minut, abych našel, co jsem potřeboval. Seběhl jsem dolů a už jsem chtěl odejít, když jsem si vzpomněl na těch 35 000. Zase jsem se zasekl a stál jsem jak přibitý. 35 000 tolik si nevydělám ani za troje prázdniny na brigádě, mám to vzít, nebo ne ? Tolik práce by mi to ušetřilo, ale zase toho by si Frantova rodina už všimla a začala by se tady vrtat policie. Zatím mám ještě dost velkou šanci, že si nikdo ničeho nevšimne. Vloupal jsem se sem kvůli mapě a ne kvůli penězům, a tak jsem vyběhl ven, zamkl dům, vrátil klíč a jako nevinný kolemjdoucí jsem šel v klidu s mapou domů.

 

 

Diskusní téma: Jakub Švub: Tajemný zloděj

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek