Marek Valenta: Zájezd do Holandska, chrochtající země

Tento zájezd začal jednoho pozdního dubnového večera v sobotu. Vyjížděli jsme od naší školy v Šumperku po desáté večerní. Na srazu, kde byli všichni účastníci, jsme vzpomínali, co všechno jsme zapomněli doma a co ne.  Ve všech vládlo napětí, nervozita a očekávání. Když jsme vyjeli, uvědomil jsem si, že již není cesty zpět. Naštěstí jsem měl od mámy nabalenou velkou a chutnou svačinku, takže cesta ubíhala jako po másle! Cestou jsme měli přestávky, abychom se protáhli a rozchodili přesezené zadky. 

„Tak a jsme tady,“  ozvalo se v rozhlase. Všichni se nahrnuli k oknům, aby se podívali, co nás čeká. Vystoupili jsme z autobusu, kde na nás čekali naši parťáci, kteří nás měli ubytovat. Rozebrali si nás a ani jsme se pomalu nerozloučili a jeli jsme na místo. Když jsme dojeli, seznámili jsme se s našimi hostiteli ubytovali a připravili na večeři. Večeře byla velice zajímavá, protože jsme každý chod měli v jiné rodině a dopravovali se na kolech. Po večeři jsme měli malou “party“ a pak jsme se každý rozjeli svou cestou. Dojeli jsme a šli jsme spát, po náročné cestě v autobuse jsme potřebovali odpočinek. Druhý den jsme se vypravili do města jménem Utrecht. Prošli jsme si město a pak jsme šli na bowling. Když jsme přijeli zpět, šli jsme opět na zahradní party. Další den jsme se vypravili do Rotterdamu, kde jsme se podívali na největší přístav v Evropě. Den na to jsme měli malý cyklistický výlet po Maarssenu, kdy jsme si projeli nejkrásnější místa města. Po prohlídce jsme jeli na pouť, která se konala v Maarssenu. Cukrová vata, kolotoče, soutěže, no prostě všechno co k poutím patří. Po pouti jsme se opět vydali domů a šli spát, protože jsme byli po denním výletu na kolech unavení. Další den nás čekal nejlepší výlet tohoto zájezdu. A to do hlavního města Holandka Amsterdamu. Sice nás tížilo, že je to poslední den, co jsme v této zemi, ale zato jsme si tento den pořádně užili! Večer, co jsme se vraceli,  jsme měli rozlučkovou party.

 A je to tady, den odjezdu. Sbalili jsme se, rozloučili se s rodiči a vydali se na místo odjezdu. Ten zvláštní pocit, kdy si uvědomíte, že tyto lidi už nejspíš nikdy neuvidíte, byl zdrcující. U rozloučení přišlo i na slzy, ale teď už jsme všichni v autobuse a směřujeme zpět domů.