Byly – nebyly jedny dveře! Od mého pokoje! Rodiče se právě rozvádějí, a tak jsou mé dveře téměř pořád zavřené, aby zčásti utlumily hluk, který se ozývá z kuchyně. Nikdy jsem neměl rád knihy. Je mi deset a počítač s televizí jsou mými nejlepšími kamarády! Jenomže nastal problém. Tv a PC...

Co bylo, bylo. Já bych se v té minulosti nějak zvlášť nevrtala. Co mě trápí, je fakt, že něco dost podstatného se vůbec nestalo. Puká mi srdíčko, ale budu silná… napíšu, jak to všechno tenkrát nebylo. Ano, bavíme se o mém sňatku s Joshem Duhamelem! Hned začátek naší společné cesty životem...

Bylo – nebylo, vše, co nezbylo. Nezbylo vášně, nezbylo úcty, nezbyl ani ten vzrušující dotek ústy…   Snad možná touha. Touha, že to vše je jakási nepodepsaná smlouva.   Smlouva, díky níž se upisujete ďáblu. Ďáblům – v podobě Petrů a Pavlů! Krasavcům, kteří se na vás stejně jednou...

Srdce v ohni – spalující žár, slzy tančí na tváři, zneužitý lásky dar, slzy ztrácejí se v polštáři.   Z ticha křik a bolest z prázdnoty, noc bez měsíce, plná temnoty, úzkost snáší velmi těžce, zničí život velmi lehce.   Roucho žalu překrylo jí tvář, pomatená, bez...

Bylo – nebylo! Byl jednou jeden… Tímto klišé začíná téměř každá pohádka, bajka nebo babskotržní povídačka! Pořád ovšem lepší takový úvod, než historky dnešních teenagerů, začínající slovy „blilo, neblilo“! Uvedu svoji sportovní zkazku také tímto úslovím, ale nevydám se na stezku klasické pohádky,...

Snáší se tma na celý svět, země začíná se chvět, světlo pohltila temnota a nelze to vzít zpět.   Pole, louky, lesy obestřela mlha, hrůza v srdcích smrtelníků číhá, ze všech koutů ozývá se křik, pouto života se trhá.   Jako kartičky karetní domy se bortí, zvířata při útěku do trávy...

Bylo – nebylo jedno malé Gymnaziální království. Tato říše měla rozvážného a spravedlivého krále, organizačně schopnou první dámu a spoustu vzdělaných rádců a kultivovaných dvorních dam… Většinu obyvatelstva tvořili poddaní! Všichni zde žili spokojeně, svorně, až…?! V jednom z rádců...

Seděla tam, smutná byla, pár kapek slz uronila, pořád o něm přemýšlela, cítila se provinilá.   Kde je tomu Princi konec? Zmizel snad? Zazvonil už zvonec?!   Její vlasy, dlouhé, plavé, ve větru vlály, zmáčené od slz. Seděla u Černé skály!   Černá skála, kde lidé se ztráceli,...

Žijeme. Každý z nás žije svůj každodenní shon, prožíváme dobré i špatné, uspokojujeme své biologické potřeby… A málokdo si uvědomuje, že naše Vědomí, naše svobodná mysl je snad nejúžasnější existence celého Vesmíru. Říkám si, zda Vědomí není druhem prapodstaty Kosmu?! Bylo Vědomí při zrození...

Sirény nepřestávaly pištět. Sedla jsem si na studený kámen a objala si rukama kolena. Za očima jsem ucítila vlhko, ale bylo mi to jedno, stejně to v přítmí jeskyně nebylo vidět. Další neohlášený déšť, další oběti, další smutnící rodiny, další mrtví lidé, po kterých ode dneška neštěkne ani pes....