-eru Vám na to, pánové! Matylda Königová, 3. C
Bylo – nebylo,
vše, co nezbylo.
Nezbylo vášně,
nezbylo úcty,
nezbyl ani ten vzrušující dotek ústy…
Snad možná touha.
Touha, že to vše je
jakási nepodepsaná smlouva.
Smlouva, díky níž se upisujete ďáblu.
Ďáblům – v podobě Petrů a Pavlů!
Krasavcům, kteří se na vás stejně
jednou vyserou…
Za chvíli jdou o dům dál,
ale před odchodem vždycky zasejou…
A víte co? Vlezte mi na záda!
Na tyhle frajírky jsem já tak zvědavá…
Podívejte se na Světlanu!
Sice má řečí plnou tlamu -
jak je v kurzu, jak je žádaná,
jak si užívá od večera do rána…
Ale nakonec zůstane stejně na ocet.
Jen jednou jí přišel na omluvu tucet růží,
jenomže stejně byly od ďábla…
Od ďábla, jenž ví,
že je Světluš radostně popadla,
a vzápětí ho opět líbá a skáče mu do náruče…
Srdce jí pro něj oddaně tluče.
Nic ale netuší…
Netuší, že stejný tucet rozveselí i Libuši!
A nejen ji!
A tak si říkám – nebuď naivní!
Odkopne Tě,
když nezíská, co chtěl…
Ještě Tě pomluví, žes frigid!
„Nezlob se na mě, a buď veselá,
nejsem takovej, jak sis myslela!“
Vrať se radši tam,
kde Ti bylo a bude vždycky blaze.
Zapomeň na ďábla,
na to, jak se k Tobě choval,
a buď vděčná tomu,
kdo Tě ochraňoval!
Odkládám tužku,
odstoupím od pekelné smlouvy!
Jsem si jistá, že toto je šance,
aby můj život byl šťastný a dlouhý!
A víte – je mi fajn!