Jaká byla – nebyla nedávná minulost?! Václav Havlíček, maturant Gymnázia (květen 2014)

Zvedám tři prsty a toužím po spravedlnosti.

Té čisté a stříbrné,

té nikdy není dosti.

 

Je slepá, a přece nám utíká.

 

Poctiví ji vzývají,

zloději proklínají,

mocní by ji rádi ovládali.

 

Zvedám tři prsty a vzpomínám,

vzpomínám na ty, kteří

ji chránili.

 

Na ty, kteří

tahali z bláta čest národa.

 

Na ty, kteří

bojovali za pravdu a lásku.

 

Byl to čistý úmysl hodný úcty.

Sklidili smích.

Jak smutné.

 

Najde se takových víc?

Nebo už je pozdě?

 

Zvedám tři prsty.

Pak jeden sklopím.

Zbylé roztáhnu do tvaru V.

Děkuji, pane Havle.

 

 

 

Byly – nebyly ty verše o jaru?!

 

Tající sníh.

Potůčky na silnici.

Kamínky odolávající návalům vody.

Uklízecí auto

všechny ty statečné, odvážné kamínky

zamete!

Hrdinové prostě někdy překážejí.

Dělají nepořádek.

A taky lezou do podrážek…