Pomíjivost štěstí Petra Tomášková, oktáva

05.10.2014 20:41

Bylo, nebylo!

Bílé býlí do noci svítilo,

však jen krátkou chvíli.

 

Bílo nebílo –

první sníh napad´.

Svět obarvil nabílo,

kvítek do něj zapad´.

 

V bílé závěji bílé býlí

přežívá v naději,

že horší zimy tu byly…

 

Nebyly, nebyly -

smějí se smrčky.

Umrzlo obilí,

umrzneš taky!

 

Bilo se býlí

každý zimní den

za teplou chvíli,

za trochu tepla jen!

 

V bílém lese je ticho a chlad,

ale pak sníh taje,

zvěř probouzí ptáků zpěv a hlad,

vyráží na lov do celého kraje.

 

Jaro tu bylo

a bílé býlí zas do noci svítilo,

však jen krátkou chvíli!

 

Bílé býlí svítí nocí,

silnou zimu přebilo.

Bez přátel! A bez pomoci!

Tak šťastné ještě nebylo.

 

Pyšnilo se býlí chvíli,

že mělo víc než zima síly.

Vtom však přišel býložravec

a to byl bílého býlí konec…