U křivého Dubu Jaroslav Strnad, oktáva
Byli – nebyli dva malí zajíci,
hromádku mrkví mající…
Byť malí, hezcí, heboučcí –
zmizeli náhle, ti zajíčci!
Byla – nebyla mladá laň,
se slechy velkými jako dlaň.
Chodila v noci k tůni pít,
kde jen teď ta laň může být?
Byl – nebyl starý, černočerný tetřev,
s hustými pery na ocase,
jenž po tučných larvách pase
a každého dne toká v lese…
Ale dnes už víc neslyším jeho řev!
A to víte, že byl – nebyl jeden štětinatý kanec,
velký jako kráva byl,
a slávu si vysloužil,
když sežral turistu i jeho ranec.
On žil si v našich lesích blaze,
dokud se neztratil v mlze.
Tu byl – nebyl starý, čarovný les,
do kterého by jen hlupák vlez.
Na každém kroku číhala puška…
Oběť umírá pomalu jako pařez,
to pro pušku další zářez!
A byl – nebyl jeden hostinec,
kde sešli se zajíci, tetřev, laň i kanec.
Teď vaří se, smaží, grilují…
Dobrou chuť vám přejí kuchtíci Dubovi!