Anastázie a třída A Eva Moravcová, oktáva

Bylo – nebylo jedno království. V tom království bylo město, ve městě škola, ve škole třída, byla to Třída A a o té je naše pohádka!

Třída A nebyla nijak početná, bylo v ní jen třináct dětí a všichni se jmenovali na A! Alan, Alenka, Aleš, Alice, Alois, Amálka, Anděla, Aneta, Anežka, Antonín, Arnošt, Apolena a Anastázie. Anastázie je nová, přistoupila teprve nedávno! Je princezna!

Co to mé oko vidí?! Hlouček dětí ve Třídě A, ale Anastázie osamocena! Třída A se rozhodla, že původních dvanáct je počet tak akorát a že žádnou princeznu mezi sebe nechtějí…

Anastázie, takové divné jméno – zavelela Alenka.

A určitě si neumí hrát, když je to princezna – přidal se Antonín.

A je to nafoukaná fiflena – prohlásila Aneta.

A a a princezny jsou takové jako navrch…, povýšené…, určitě… – přispěl i Alan svou troškou.

A vůbec tu žádné princezny nechceme – vykřikli všichni najednou!

Chudinka Anastázie vše slyšela, rozplakala se a utekla na zahradu pod vzrostlou vrbu! Ta vrba je neobyčejná, všichni z malého království (vždyť má jen jednu školu) ji znají, chodívali si k ní hrát na schovávanou… (před paní učitelkou)! Vrba je vždy přijala, objala větvemi, pohladila svými lístky a pošeptala srdíčkům slova útěchy!

Všeho tohoto se dostalo i Anastázii! Musíš být statečná – ševelila vrba – čeká tě velký úkol! Musíš dokázat ostatním dětem, že princezny nejsou špatné…

Anastázie se uklidnila a vrací se do třídy. Proti ní Anežka, a naříká! Rozbila si koleno, to štípe a štípe! Anastázie si hned ví rady – náplast, a už to nebolí, už je to dobré! Obě holčičky se vrací do třídy! A všichni ve třídě A se vyptávají, litují Anežku a… chválí Anastázii! Ta další přestávku pomůže Anetce, půjčí jí totiž hřeben, když jí kluci hodili do vlásků písek… Anebo jako jediná hraje s kluky na schovávanou, hrát si tedy umí…

Zeď předsudků vůči princeznám se boří, až se celá rozpadla!