Byl – nebyl prstýnek?! Eliška Švábová, 3. C

Droboučká perlička uprostřed je jako slza štěstí, která mi spadla při obřadu z tváře a usadila se v malinkém kroužku. A jak se krásně třpytí! Ten jas, co z něj vychází, je můj smích. Uvízl v té nádherné perličce. Ten se bude všem tak líbit…

Celý den jsem nemohla odtrhnout oči od svého svatebního prstenu, na nic jiného jsem nemohla myslet. Až pozdě v noci, po usnutí, jsem na prstýnek zapomněla. Na chvíli! Brzičko jsem se probudila s pocitem, že musím znovu vidět tu krásu. Na pravém ani na levém prsteníčku však kroužek nebyl…Mnu si oči, opravdu nic! Slzy se derou do očí! Smutkem jsem upadla do polospánku, a hned po ranním probuzení jsem začala hledat… Marně! Ani rodiče, ani bratr nenašli! Dokonce mi opakovali, že se mi vše jenom zdálo. I mě se zmocnily pochyby – měla-li jsem prstýnek, musím mít i manžela?! Kdo je můj vyvolený, kde je?!

Rodiče a bratr jen kroutí hlavami, stejně tak pár chlapců, jichž jsem se následně ve škole ptala, zda si mě vzali?!

Zbláznila jsem se, anebo jsem stále ve snu?!

Plyne čas, dívám se na svůj prst bez zlatého kroužku s perličkou, i když stále vidím, jak září na mém prsteníčku! Sama opravdu nevím, zda to bylo či nebylo!?