Byla – nebyla Černá skála Jana Pospíšilová, 3. C

05.10.2014 20:29

Seděla tam, smutná byla,

pár kapek slz uronila,

pořád o něm přemýšlela,

cítila se provinilá.

 

Kde je tomu Princi konec?

Zmizel snad?

Zazvonil už zvonec?!

 

Její vlasy, dlouhé, plavé,

ve větru vlály, zmáčené od slz.

Seděla u Černé skály!

 

Černá skála, kde lidé se ztráceli,

prokletá byla,

Nekonečno let tam stojí sama, plná strachu!

Možná Princ zabloudil tam, kde mohyla,

mohyla neštěstí a zatracení, zvětralá v prachu…

 

Marně Víla hledá Prince -

za skálou labyrint plný léček…

Každý, kdo se ztratí, po pár dnech zkamení…

Víla o tom nevěděla…

 

Smutná vrací se do domu svého,

smiřuje se, na Prince nečeká…

Když však najednou spatřila stín…

Byl to princ, růži v ruce!

Celou cestu byl tu s ní…

i nyní, při západu Slunce!