Fotbalová zrada Ondřej Miterko, 3. C

Bylo – nebylo! Byl jednou jeden… Tímto klišé začíná téměř každá pohádka, bajka nebo babskotržní povídačka! Pořád ovšem lepší takový úvod, než historky dnešních teenagerů, začínající slovy „blilo, neblilo“! Uvedu svoji sportovní zkazku také tímto úslovím, ale nevydám se na stezku klasické pohádky, nýbrž na pouť pohádkové reportáže…

Bylo – nebylo! 93. minuta, stav zápasu nerozhodný 2 : 2, hosté ze Šumperka na půdě Vsetína horko-těžko přijímají onen výsledek s vyčítavým pocitem vůči vlastnímu brankáři… V podobném znění byl napsán i titulek v novinách! Události před tímto závěrem probíhaly asi takto:

O tři hodiny dříve… Dorazili jsme na hřiště vsetínského fotbalového klubu, kam jsme přijeli sehrát velice důležitý zápas a nasytit tak bestii v podobě pěti porážek v řadě a dát prohrám navždy sbohem… Od začátku hvizdu to byl boj! Skvěle zahraný rohový kop a záda našeho kapitána, jimiž vstřelil gól pro stav 0 : 1, nám zajistily poklidné vedení! Druhý poločas začal slibně, soupeř nestíhal naše hladové vlky v útoku, obrana domácích hasila jeden požár za druhým…Ten nejmenší plamínek přerostl v gól. Náš kapitán, tentokrát nohou, se opět prosadil – na 0 : 2! Nečekaně však náš brankář podklouzl při výběhu proti míči, snažil se zastavit domácího útočníka – ale fauloval! Červená karta, penalta, odchod na střídačku! Do brány nastoupil náš nejmenší hráč – s mohutným kopem si poradit nedokázal, proto 1 : 2!. Onen okamžik v 72. minutě s sebou přinesl situaci 11 versus 10, což značně vyhovovalo domácím! Tato krvácející rána způsobila stav 2 : 2, tedy onu potupnou remízu… a pohádka se šťastným koncem se nekonala! Takže nebylo to dobré…